Místní daně

Místní daně, které v Česku zahrnují daně z nemovitých věcí a místní poplatky, se z hlediska podnikání týkají právnických i fyzických sob, jež mají například v daném území provozovnu, poskytují pobytové služby, využívají veřejné prostranství či pořádají nějaké akce. Místní daně jsou jedním ze zdrojů příjmů obcí a ty s nimi mohou volně nakládat. Nejdůležitější položkou místních daní je daň z nemovitých věcí. Obce mohou schválit výši koeficientu, jímž se násobí daňová povinnost. Základní koeficienty jsou v rozmezí 1 až 3,5 podle počtu obyvatel v obci a 4,5 pro Prahu. Obce si může stanovit vyšší i nižší koeficient než je základní koeficient.

Daň z nemovitých věcí

Předmětem daně z nemovitých věcí jsou pozemky, stavby a jednotky. Některé vybrané nemovitosti nejsou předmětem daně, popřípadě jsou od daně z nemovitých věcí osvobozené. Daň z nemovitých věcí se stanoví na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň stanovována.

Obce může vybírat až 7 místních poplatků

Součástí místní daně jsou místní poplatky. Platí se ze psů, z pobytu, za užívání veřejného prostranství, ze vstupného, za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, za zhodnocení stavebního pozemku při jeho připojení na vodovod nebo kanalizaci, za komunální odpad.